Daniel Polman: Vítězství v závodě přes Německo korunované výstupem na Zugspitze

Datum vydání: 08.07.2021

Novopacký ultra vytrvalec Daniel Polman si jako vrchol letošní sezóny vybral závod Race Across Germany.

Celkem 1116 km dlouhá trasa s převýšením 8500 metrů vedla z přístavního města Flensburg na hranici s Dánskem a končila na jihu země u rakouské hranice ve známém alpském středisku Garmisch Partenkirchen. Nad ním se mimo jiných vrcholů tyčí také nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m). Tento fakt nechal v Danově hlavě vzniknout další jeho „ultrapakárně“, jak své projekty nazývá. Po dokončení cyklistického ultramaratonu napříč celou zemí se rozhodl vystoupit na její nevyšší vrchol, čímž by mimo jiné vlastní silou propojil Baltské moře s alpským ledovcem.  

Dan Polman startoval v kategorii „self supported“, tedy bez podpory. Nicméně do Německa s ním vyrazil jeho bratr Martin a kamarádi Jarda s Tádou. Jejich úkolem bylo pořizovat fotky a také sdílet občasné průjezdy Dana na sociálních sítích. Na startu v pátek 2. 7. ráno (8:24) měl kolo obtěžkané brašnami včetně 2,5 litru tekutin. „Zvolil jsem strategii vyrazit spíš těžší. Vezl jsem hodně tekutin, měl po ruce tortilly, které mi večer před startem napekl brácha, hodně tyček a taky ořechové směsi. Stala se ze mě jakási „raketa dlouhého doletu“ bez potřeby stavět kvůli dokupování zásob. Myslím, že na rovinatý začátek trasy to byla správná strategie,“ vysvětluje novopacký sportovec, kterému také říkají „ultrapako“. 

Po startu se Dana držel domácí závodník Daniel Schlung, vítěz kratší verze závodu, vedoucí ze západu na východ. Počasí závodníkům až na občas silný vítr, který je však v těchto končinách zcela běžný, přálo. Velký zádrhel ale způsobila nečekaná objížďka kvůli zavřené silnici (asi na 110. km). Dan poslechl svého jmenovce a následovali společně dopravní značení objížďky. Ostatní závodníci našli mnohem kratší variantu objetí zavřené silnice. Tato chyba znamenala 10 km navíc.“ 

Když se napojili zpět na trasu, český jezdec Schlungovi ujel a postupně se prokousával startovním polem vpřed. Před třístým kilometrem dojel velmi rychle jedoucího a do té doby vedoucího kategorie self supported Ulricha Seyfartha. Ten však náhle uhnul z trasy. Že si nejel nakoupit do obchodu, zjistil po dalších padesáti kilometrech, kdy ho dojel znovu. Takhle ho předjel ještě dvakrát. Německý ultracyklista a fyzikální vědec očividně trasu velmi dobře prozkoumal a kde to šlo, tak ji v počítači trochu „narovnal“. Rozhořčení z takového jednání Dan přetavil v ještě větší motivaci tomuto závodníkovi prchnout a neřešit žádné protesty. V hustých nočních mlhách a kopcích zvlněné krajiny se mu to nakonec podařilo.   

Na 465. kilometru držel Dan stále průměr přes 33 km/h. Do té doby stavěl pouze třikrát na záchod a dvakrát doplnil vodu. Jednou u pána v garáži a jednou to risknul z fontánky na návsi. Noc přinesla boj s hustými mlhami, vlhkem, špatnou viditelností a dalším blouděním kvůli rozkopané a uzavřené silnici. Ve druhé polovině závodníky čekala nálož celkem sedmnácti stoupání za sebou. Trasa se v podstatě houpala až do cíle, což českému ultramaratonci vyhovovalo, a začal si tak vylepšovat svůj náskok na pronásledovatele. Za 24 hodin od startu ujel včetně všech zastávek a zdržení (a desítkách stání na semaforech) 680 kilometrů. 

Cesta ze severu na jih podvědomě působí, jako by byla z kopce. Realita však byla zcela opačná. Druhá polovina závodu je plná poctivých kopců a výškový profil nestále stoupá. Zajímavé bylo také při tak přímém a rychlém přesunu zemí pozorovat její proměny – od skandinávského rázu na severu až po alpský charakter na jihu. O největší překvapení se však jako vždy postarali Češi. U města Ansbach Dana povzbudil se svojí družinou Pavel rovněž Pačák, šikovný Novopačák podnikající v Německu ve stavebnictví. O pár desítek kilometrů později se u trasy náhle zjevili dva členové Danova Ultra Paka Racing Teamu, kteří ho přijeli povzbudit a rovnou si přibalili i vybavení na vysokohorský výstup na Zugspitze. Další překvapení z kategorie „nezapomenutelné.“ 

Posledních 130 kilometrů bylo opravdu tvrdým ořechem. Od Alp si to přispěchala černá oblačnost, která spustila déšť. Do cílového Ga Pa sváděl Dan boj s počasím, velkou únavou a také velkými bolestmi: „Závody, jejichž distance se motá okolo 1000 km, jsou velmi zrádné v tom, že pokud je chcete dojet dobře, musíte jet opravdu rychle a na spánek zapomenout. To je extrémní kombinace, která vyžaduje překračování zažitých hranic. Posledních padesát kilometrů RAG mohu označit za nejtěžší dojezd do cíle ultramaratonu. Kousek za cedulí „Garmisch Partenkirchen 14 km“ jsem musel zastavit. Bylo fajn, že přestalo pršet, ale v mých tretrách se odehrávalo peklo. Kvůli otlačeninám jsem už nebyl schopen šlapat do pedálů. Boty jsem tedy sundal a začal se procházet po oblázcích u autobusové zastávky. U toho jsem se motal, marně hledal stabilitu a ještě hekal bolestí. Měl jsem strach, aby nepřijeli policajti a neodvezli mě rovnou do blázince,“ dodává s úsměvem „ultrapako“ Dan Polman.  

Cesta pod osvětlenou nájezdovou věž skokanského můstku byla nekonečná. V propozicích byl cílový dojezd charakterizován takto: „Velmi strmé, 30 %, doporučujeme kolo tlačit“. Serpentiny vedoucí k odrazovému stolu velkého můstku Dan nakonec „vylámal“ a dojel si pro další parádní výsledek na mezinárodní ultracyklistické scéně. Ujel necelých 1140 kilometrů, což znamenalo nějakých 24 kilometrů navíc. I přes všechny zmíněné trable byl výsledný čas 43 hodin a 16 minut velmi solidním výsledkem. Hovoří o tom i fakt, že jsem do cíle dojel jako třetí sólo jezdec za dvěma jezdci, kteří jeli s doprovodným automobilem – Rakušanem Dominikem Meierhoferem (36 h a 24 min) a slovinskou legendou Marko Balohem. Dan kategorii bez podpory jednoznačně ovládl, když druhý domácí Ulrich Seyfarth přijel o více než tři hodiny později. 

Specifikem Danova projektu bylo, že za cílem stál ve výšce 2962 metrů cíl další. Jeho pozornost se přesunula k nejvyššímu vrcholu Německa – Zugspitze. Bohužel předpověď na následující den byla hodně špatná. K vrcholu tak mohl v doprovodu kamarádů vyrazit až v pondělí brzy ráno. Mezitím stihl i vyhlášení závodu, na které dorazili další jeho kamarádi z Nové Paky. Pro výstup zvolil údolí Höllental a feratu Höllental Klettersteig. Tento 15 km dlouhý výstup s převýšením 2200 výškových metrů se řadí k nejdelším a nejnamáhavějším zajištěným cestám v Alpách. Počasí pětici Pačáků přálo, a tak jsme cestu zvládli v čase 5 hodin a 55 minut. (V průvodcích je čas výstupu nejčastěji udáván 9 hodin). Více už Dan: „U vrcholového kříže jsme stanuli v poledne v pondělí 5. 7. po necelých 76 hodinách od startu ve Flensburgu. Nahoře jsme si dali zasloužené pivko, nějakou tu tučnou německou prasečinku a do údolí se s plnými žaludky svalili pomocí lanovky. Výsledný čas cyklistické části byl povzbudivý, pak nás zdrželo počasí, ale i tak se nám podařilo cestu přes celé Německo korunovat i výstupem na nejvyšší horu této velké evropské země. Došlo tak k celkem unikátnímu propojení cyklistického závodu a vlastního bike&hike projektu.“

Ani tentokrát nebyla celá akce pouze o překonaných kilometrech a o umístění v závodě. Jeho nadstavbou je stále probíhající sbírka na podporu dvou Danových kamarádů. Linda potřebuje v souvislosti s vývojem jejího zdravotního stavu nutně kompletně přestavět koupelnu a další části jejího sídlištního bytu. Petr, od mala upoutaný na invalidní vozík, rovněž potřebuje dovybavit byt.  Za účelem sbírky Dan založil transparentní účet: 2102005215 / 2010 (https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2102005215). „Každému, kdo těmto dvěma fajn lidem přispěje, předem moc děkuju! Oba jsou bojovníci a zaslouží si to,“ dodává na závěr Dan Polman, jehož největší výzvou do budoucna je 9100 km dlouhý závod Red Bull Trans Siberian Extreme, který by měl odstartovat v červnu 2022 z Moskvy. Do té doby můžete Dana sledovat na sociálních sítích a také jeho webu www.danielpolman.com.